Můj hliněný příběh

    A jak jsem se ke "kamarádce hlíně" vůbec dostala? 

 Už jako asi dvouletá holčička, která by si měla  způsobně hrát v písku, jsem si raději hrála s blátem- umíte si jistě živě představit, jak jsem v růžových šatičkách asi vypadala.. ...

     O dva roky později, když už se můj obzor rozšířil dál za náš dvůr, jsem si potají chodila kopat hlínu za naši vesnici ( kdosi mi nakukal,že z této hlíny plné kamenů dělali dříve cihly a to bylo něco pro mě ) . Hlínu jsem si přecedila a nechala trochu odtuhnout a už se vesele modelovalo- některé postavičky mám dodnes...

     A moje výroba se postupně zdokonalovala...v šesti letech už jsem vesele pálila svoji keramiku v našich kamnech na dřevo v kuchyni, 

a světe div se- ono se to vypálilo a ani jsme nevyhořeli!!! Pak už to šlo dál a dál -jíl už jsem si kolem osmého roku těžila v rybníce a pálilo se v otevřeném ohništi, ne vždy to bylo úspěšné , ale tuze mě to bavilo.

---Když jsem si podala přihlášku na Střední průmyslovou školu do Bechyně, nikdo se ani nedivil...Absolvovala jsem úspěšně v roce 2002 a od té doby se keramice věnuji cele, už nejenom jako koníčku :-)

      A odkud se vzala má vášeň pro hlínu ? Už moje pra pra babička tvořila z hlíny a nakládala veliké pece , právě zde v  Koněšíně ( kde nyní bydlím ) v tamní cihelně kousek od statku Jindřich.. Zde v cihelně se narodila i moje babička a celá její rodina zde bydlela a pracovala ( moje babi si živě pamatuje , jak šlapaly , jako malé děti , hlínu a ráchaly se v blátě :-D :-D )  tak odtud je ta moje záliba v blátě a v hlíně vůbec...

je to prostě moje vášeň, miluju to.

Najednou se člověk dostane do úplně jiného světa...Světa fantazie, světa kde může snít a zároveň být vzhůru a věci kolem něj najednou nabývají úplně jiný rozměr...Do tohoto světa se velmi ráda vracím a co víc , prolíná se i do mého každodenního života. 

Najednou člověk zjistí, že si všímá i úplně obyčejných věcí 

vidí je nakonec úplně jinak :-)